Když jsem byl v roce 2018 zvolen senátorem, zpočátku jsem nevěřil, že se to opravdu stalo. Že jsem jako nepolitik, běžný občan a geodet ze Sokolova ve volbách obstál a vyhrál v konkurenci ostřílených politiků, kteří byli podstatně známější než já. S tím, že nejsem politik, jsem ale do voleb šel. Chtěl jsem do politky vnést pohled a názory občana z ne úplně jednoduchého regionu, který má o tom, jak se má politika dělat, trochu jinou představu. Věřil jsem a věřím, že slušnost a věcná argumentace jsou víc než urážky nebo neustálý samoúčelný konflikt. Že využívání strachu lidí pro politické body do politiky nepatří. Že lež je prostě lež a že fakta platí pro všechny.
Ani po pěti letech v Senátu si jako „ostřílený politik” často nepřipadám. Myslím si, že jsem si udržel jistý odstup a občanský pohled. A že se nestalo to, čeho jsem se při vstupu do vysoké politiky nejvíc bál – abych z toho „nezblbnul”. Své kamarády, rodinu a spoluhráče z kapely jsem požádal, aby mne v případě, že bych vykazoval známky „zblbnutí”, jasně upozornili.
A „zatím prej dobrý”.
Začátky byly těžké, to nepopírám. Zorientovat se v nové pozici, osahat si mechanismy a naučit se, jak věci dělat efektivně, nebylo snadné. Za tu zkušenost a možnost ovlivňovat věci kolem sebe jsem ale vděčný. Jsem rád, že v Praze mohu prosazovat a posouvat kupředu věci, které náš kraj a region, který znám a kde celý život žiji, potřebuje. Děkuji za tuto zkušenost voličům, kteří mne do Senátu svými hlasy dostali.
Váš Miroslav Balatka